Alergie na allora

22:12:00

Ahoj,
právě mam chvíli pauzu od allora a ocáskování za nějakým člověkem, takže jsem se rozhodla čas využít a sepsat článek o mém 1.týdnu v Itálii, kde jsem na měsíc v rámci Erasmu. Tak se na to mrkneme od začátku.
Allora=tak (můj "tutor" to pořád říká)

Cesta 
Z Brna jsme vyjeli pár minut po deváté hodině. Cesta byla klidná a příjemná. A já se teda taky KONEČNĚ mrkla na celý Hříšný tanec. 
Do Florencie jsme přijeli asi o čtvrt na 11 druhého dne. Samozřejmě byl pařák jako sviňa a my si šli v teplácích /legínách. Fuuu, bolí mě ruky ještě teď, když si vzpomenu na ten těžký kufr.
Jako první jsme zamířili s naší českou delegátkou do hotelu, kde nám podepsali smlouvy a dali najíst. Poté jsme šli do našeho bytu, kde nám vše ukázali a my se začali vybalovat. Mimochodem, bydlíme v druhém patře a i když jsme ve dvou nesly 35 kg kufr, furt to byla makačka. Můj kufr odnesla kamarádka sama. Nechápu, jak to zvládla, ale jde vidět, že ženy jsou úžasné. 

V pondělí jsme ještě nešli do práce, takže jsme měly se spolubydlící flákací den. A až večer jsme se šly mrknout po Florencii.V úterý jsme šly poprvé do práce a z původních tří zastávek, které  jsme měly jet, abychom se dostaly do práce, se stala konečná šaliny (25 minut) + jízda autobusem (10 minut) + chůze (5-10 minut ).
Práce - Budete dělat odděleně  ( do prdele). Zvládnu se domluvit anglicky ? Já potřebuju svůj živý Google = mou italskou spolubydlící. Ok, jdu na chemii. To by mi mohlo jít, ne ? 
"Jdeme kalibrovat".  No ty si děláte srandu. Jsem tady první den a vylosuji si tu nejvíc opravnou věc? Omyl! Sledování grafů a píků v angličtině. Chápejte, jsem ráda, že jsem to nějakým způsobem pochopila v čj. V aj jsem se totálně ztratila.
Další dny šly podobně. Tedy až na to, že jsem se už mohla koukat na "pitvání" potravy a jeho následného zpracování  (analýzu). 
Ještě bych se chtěla vrátit k úterý, kdy jsem právě poprvé byla v práci. Moji spolubydlící pustili o mnohem dříve z práce, což znamenalo jediné - absolvovat cestu z práce domů sama. SAMA!!! Chtěla bych vám říct, jak jsem na tom s orientací... asi takhle - umím se ztratit v komplexu bytovek a dříve mi dělaly problémy i směry ve Vaňkovce. A teď si to představte. Já, takový expert, který se umí ztratit i brněnskou dopravou, se mám dostat do bytu ve Florencii. Haha. Jednoduchý - musím jet autobusem č.72 nebo 15 a vystoupit na zastávce u šaliny ( samozřejmě jsem neznala název zastávky - bylo nám řečeno, že to poznáme). Super, to půjde. Čekám 20 minut na zastávce a autobus pořád nepřijíždí. Nemám sluchátka, takže je to lehce nepříjemný. Konečně. 72. Bez váhání nastupuji. Sednu si tak, abych dobře viděla na okolí a mohla vystoupit, jakmile uvidím koleje. Hm, jedu už 15 minut a furt nic. Začínám mít podezření, že jedu špatně, protože okolí vůbec nepoznávám. Raději vystupuji. Volám spolubydlící. Nastoupit můžu znovu, no ne? Jela jiným busem. Ok, snad najdu někoho, kdo mluví anglicky.  Mladý kluk. Že by ? Říká mi, že 72 nejede k tramvaji a že mám nasednout na 26. Když se ho ptám na zastávku, řekne, že to poznám. Vážně ?! Nasedám a jedu. Vidím koleje. Skvělý.  Jenže autobus k nim nejede. Nečekám, jestli k nim nakonec přijede a vystupují na další zastávce, abych to došla pěšky. Během toho se ptám několika lidi. Tlačí mě čas. A taky žízeň, protože poslední vodu jsem měla před 3 hodinama a za daný den jsem vypila jen 0,5 l. Vidím šalinu. Pane bože.  Ano! Nasedám - bacha na to, nasedla jsem správným směrem. Potlesk pro mě.
Druhý den - spolubydlící zase konci dřív. Mám strach z toho, že se zase ztratím. Ok, to nic.  Nějak to zase zmáknu. Jela 72. Měla jsem silné nutkání do ní nasednout a znova to zkusit. Třeba jsem vystoupila dřív, nebo jsem si zastávky nevšimla. Nakonec do ní nenastoupím. Říkám si totiž, že raději můžu počkat.  15 mě 100% odveze k šalině, tak proč zase experimentovat. Když přijdu na pokoj, leží tam moje spolubydlící. Po mé chvilce radování, mi řekne, že přijela teprve před hodinou. Cože ? "No, já nasedla do 72. Říkala jsem si totiž, že to neznáš a že jsi se určo spletla = jsi blbá. Hm, tak jsem jela na konečnou 72 a pak zase zpátky a ten debil mi nezastavil na naší zastávce u nemocnice, takže jsem k ni musela jít pěšky z druhé vesnice." A víte co je na tom nejlepší ? My to řešily těsně před tím, než odešla.  Že co kdyby se ztratila, nebo si nevzala kartu od bytu. V poslední době se nám nějak moc vyplňuje to, co říkáme.
Takže to je můj týden. Zbytek příště. A věřte mi, že zbylé dny jsou ještě zajímavější, takže se máte na co těšit.




Posílám sluníčko.

You Might Also Like

0 komentářů

Jste hodní, že jste si udělali čas na můj příspěvek a okomentovali ho.